Není vegetarián jako vegetarián

Není vegetarián jako vegetarián

Vegetariáni nejedí maso, případně žádné potraviny živočišného původu. Právě proto si musí zvláště hlídat, aby alternativní stravou dostali do těla všechny potřebné látky.

Alternativou obvyklé stravy je vegetariánství. Vegetariány bývají obyčejně nazýváni lidé, kteří vyloučili ze svého jídelníčku maso. Často se ale stává, že vídáme člověka, jenž se považuje za vegetariána, jíst rybu nebo kuřecí maso. V tomto případě jde o semivegetariána. Pokud vegetarián odmítá veškerou živočišnou stravu jako maso, vejce a mléko, jedná se o přísnější typ stravování tzv. veganství. Důvody, proč lidé volí některou z těchto cest, se různí.

Alternativní výživa
omnivor bez omezení živočišné stravy
modifikovaná živočišná dieta omezování určitých druhů živočišné stravy, ne jejich eliminace
semivegetarián* absolutní vyloučení některých částí živočišné stravy:
  • Pulo-vegetarián konzumuje pouze kuřata
  • Pisco-vegetarián konzumuje pouze ryby, měkkýše a korýše
vegetarián nekonzumuje maso:
  • Monovegetarián konzumuje pouze určitou skupinu živočišných produktů, např. lakto-ovo-vegetarián (mléko a vejce), lakto-vegetarián (pouze mléko a mléčné produkty)
  • Vegan nekonzumuje žádnou živočišnou stravu

* Semivegetariánství je velmi rozšířené v západní Evropě a Americe, jeho základem jsou potraviny rostlinného původu doplněné o nízkotučné mléčné výrobky a občasnou konzumaci ryb a drůbeže; tento výživový směr je totožný s antisklerotickou (racionální) dietou a je považován za optimální pro osoby s ukončeným růstem. (Nevoral, a další, 2003, s. 134)

Podobně jako pohnutky vedoucí k vegetariánství se liší i názory odborníků na prospěšnost této alternativy. Skeptikové poukazují na zvýšené riziko nutričních nedostatků, příznivci naopak vyzdvihují kladný dopad na zdraví člověka. Pro dospělého člověka s ukončeným růstem se případná rizika vegetariánství týkají zejména nedostatku vitamínu B12, který pomáhá dozrát červeným krvinkám a je součástí ochrany nervových buněk, míchy, mozku a cév.

„Podle individuálních genetických dispozic můžeme tento vitamín až ze 75 procent v těle recyklovat, nelze proto přesně určit, za jak dlouho se projeví jeho nedostatek (jeden či tři roky). Vitamín B12 vytvářejí např. bakterie, které se nacházejí v mase, mléčných produktech, hlíně a v jiných bakteriemi kontaminovaných či obohacovaných produktech např. kvasnice, cereálie. Teplo způsobuje jeho ničení.“ (Melina, 2008, s. 212)

Vegetariánství znamená redukci příjmu tuků a zvláště cholesterolu.“ Je bohatým zdrojem nenasycených mastných kyselin či vlákniny. „Je prokazován příznivý vliv na výšku krevního tlaku, obezitu, kardiovaskulární onemocnění, výskyt diabetu a některých malignit“ (rakoviny). Avšak podobného efektu lze dosáhnout i vhodnou smíšenou stravou. (Nevoral, 2003, s. 135)

U veganství se vykytuje vyšší nebezpečí případného deficitu minerálních látek železa (Fe), vápníku (Ca), zinku (Zn) a vitamínů D a B12. Vyloučením příjmu živočišných potravin se obvykle snižuje výše přijaté energie, tuku a s tím související nižší možnost vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Vegani (i vegetariáni)by se proto měli soustředit na vhodnou kombinaci potravin, která maximalizuje vstřebávání těchto nutričních složek.

Preferováním zdrojů bohatých na železo např. quinoa, amarant v kombinaci s potravinami s vysokým obsahem vitamínu C, podstatně zvyšuje vstřebávání železa. Některé látky např. oxaláty zase snižují procento vstřebávání vápníku, jehož ideálním zdrojem je mléko. Z rostlinných zdrojů se vápník lépe dostává do těla z brokolice, tuřínu, kadeřávku (asi 40 až 70 procent) oproti špenátu (asi 5 procent).

Pro zvýšení využitelnosti zinku se doporučuje nakličování semen, obilovin a namáčení luštěnin, ořechů či preference kváskového celozrnného pečiva. Vitamín D získáváme ponejvíce díky slunečnímu záření, dále z obohacených produktů, rybího tuku a velmi málo z rostlinné stravy např. mořské zeleniny, hub či droždí.

 


Petra Dvořáčková

Petra Dvořáčková

Petra je autorkou magazínu o hubnutí, který se zaměřuje na pomoc lidem, aby dosáhli jejich cílů osobního rozvoje. Vystudovala psychologii na střední škole a bakalářskou obor hubnutí na univerzitě. Na své cestě učení se hubnutím se stala certifikovanou trenérkou a poradcem. Jako žena, která nikdy neměla velký zájem o sportovní aktivity, musela Petra bojovat, aby mohla dosáhnout svých vlastních cílů kulturistiky. Petra se učí o hubnutí, stále diskutuje o nejlepších strategiích a také provází druhé lidi, které jsou na cestě za snížením hmotnosti a objektivní propagací zdravého životního stylu. Trpělivost a pevnost jsou její nejúspěšnější vynálezy, což ji přivedlo k tomu, aby pomáhala druhým zhubnout. Publikuje rovněž příspěvky na naší Facebook stránce.